Historie
V japonštině znamenají slova „inu“ a „ken“ pes. Akita inu je tedy pes z okresu Akita. V Japonsku se také nazývá „šiši inu“, což se dá přeložit jako „velký pes“. Přípony inu a ken se dnes často opomíjejí a lidé se omezují na označení akita. Japonský archeolog Dr. H. Saito nalezl při vykopávkách na neolitických nalezištích kosti asi 300 psů, které se dochovaly asi z roku 5000 př. n. l. Psi měli kohoutkovou výšku od 36,8 do 49,5 cm, pouze v severozápadní části psi dosahovali výšky kolem 55 cm, což zřejmě byli předci dnešních akit. Pomáhali svým pánům lovit při jejich životě kočovníků. Ze 2. století před Kristem se v Japonsku vyráběly figurky psů jako pohřební dary, kostelní zvony s reliéfy zobrazujícími tyto psí společníky. Psi mají vztyčené uši, silnou špičatou mordu a zatočený ocas na hřbetech. Jedná se o prapředka dnešních japonských plemen, jenž se nazývá Nippon inu. Psi byli samozřejmě menšího vzrůstu než dnešní akity, poněvadž při drsných klimatických podmínkách a nedostatečném množství potravy by takto velcí psi nemohli přežít. Dr. Watese, jeden ze zakladatelů japonského spolku na ochranu zvířat, rozlišuje tři formy psů. Podle něj severní forma psa (velká, dlouhosrstá převážně bílá či šedo-bíle strakatá, se vztyčenýma ušima daleko do sebe a stočeným ocasem) je předchůdce dnešních akit. Oproti tomu Dr. Saito myslí, že akita vznikla křížením Nippon inu a čau čau. Dále se domnívá, že psy přivedli do izolované Odate kočovníci. A teprve zde se s postupem času formoval dnešní typ.
Akity byli původně plemeno lovecké. Lovili velkou zvěř často ve spolupráci s cvičenými jestřáby. V období Meidži se v Japonsku rozšířily psí zápasy po vzoru západního světa. Na tradice a kulturu se nebralo příliš ohled. Akity byly křížené s těžkými bojovými psy, kteří se dováželi z pevniny. V roce 1910 byly zápasy zakázány, ale pravé akity sotva existovaly. Navíc se v roce 1911 zavedla daň ze psů, která vedla k masivnímu poklesu počtu chovaných psů. V roce 1871 byla na japonské ostrovy zavlečena vzteklina, což zasadilo japonským chovatelům další tvrdou ránu (v roce 1925 bylo zaevidováno asi 3205 nakažených psů). Veřejnost si začala uvědomovat ztrátu plemene a snažila se udržet ho při životě. Dr. Watase se vydal kolem roku 1920 do Odate, aby zde hledal staré typy akit. Pomocí těchto psů byl obnoven chov akity inu. V roce 1931 bylo plemeno ministerstvem výchovy prohlášeno za japonské kulturní dědictví a jejich chov je podporován státem. V roce 1932 založili Dr. Watase a Dr. Saito společnost na ochranu japonských plemen. Vláda vypsala ceny pro dobré psy a chov opět pokročil kupředu.
Druhá světová válka bohužel mnohé zničila. Většina důležitých dokumentů se ztratila díky bombovým útokům a válečným zmatkům, byl vyhlášen zákaz krmení psů a zvedla se také poptávka po psí kožešině pro japonskou armádu. Američtí vojáci si všimli těchto velkých psů a byli ohromeni jejich povahou i exteriérem a odvezli si některé akity inu s sebou domů, kde začali svůj vlastní chov jako u většiny plemen.V Americe vznikla nová rasa kvůli křížení s německými ovčáky či mastify, která byla nazvána Americká akita. Rozdíly jsou patrné na první pohled: často černá maska, silné čelní vrásky,strakatá a krátká srst, špatně zatočený ocas a větší velikost.
Po Druhé světové válce v roce 1948 byl založen japonský Kennel Klub, který je dnes členem FCI. Při nové další výstavbě plemene se nejprve vytvořily dvě rozdílné linie:
-Chovatel Ichinoseki v Odate—odchoval generace čistých akit. V Japonsku byl nejvíce oblíben zastánci starého typu. Psi jsou kratší, kompaktnější, červení, sezamoví a bílí. Největší význam pro chov měla fena Date, její potomek Kiyo Hime, určoval chov v 50.letech.
-Chovatel Ito - Měl psy větší s lehčími kostmi, žíhané a černé s bílými znaky. Položili základ pro chov v Americe.
Dnes je v Japonsku údajně 100 000 akit, z toho 80% červení, zbytek bílý nebo žíhaný.
Vzhled
Velký pes, robustně stavěný, dobře vyvážený, s množstvím hmoty. Sekundární pohlavní znaky jsou silně patrné. Pes je ušlechtilý, důstojný, rezervovaný. Silná konstituce.
Hlava
Čelo je široké se zřetelnou čelní rýhou. Bez vrásek.Stop patrný
Nosní houba: velká a černá.
Tlama: středně dlouhá a silná s širokým kořenem tlamy, zužující se, ale nikoliv zašpičatělá. Nosní hřbet je rovný.
Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkového tvaru díky zvednutí vnějšího koutku oka, posazené poměrně široce, tmavě hnědé – čím tmavší, tím lépe.
Uši: poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami, nasazené středně široce, vztyčené a nakloněné vpřed.
Krk je silný a osvalený, bez volné kůže, v rovnováze s hlavou.
Trup
Hřbet: rovný a silný.
Bedra: široká a osvalená.
Hrudník: hrudník hluboký, předhrudí dobře vyvinuté, žebra středně vyklenutá.
Spodní linie: dobře vtažená k břichu.
Ocas je vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
Končetiny
HRUDNÍ KONČETINY
Rameno: mírně strmé, dobře vyvinuté.
Loket: těsně přiléhající k tělu.
Předloktí: rovné, se silnou kostrou.
PÁNEVNÍ KONČETINY: dobře vyvinuté, silné, přiměřeně zaúhlené.
TLAPKY: silné, kulaté, klenuté, kompaktní, prsty dobře vzájemně přiléhající.
Srst
Krycí srst je hrubá a rovná, podsada jemná a hustá. Kohoutek a záď jsou pokryty mírně delší srstí, srst na ocasu je delší než na těle. Barva srsti je červená, sezamová (takto zbarvení jedinci však nejsou v Japonsku posuzováni), žíhaná a bílá. Všechny zmíněné barevné rázy kromě bílé musí mít „urajiro“ (urajiro – bělavá srst na stranách tlamy, na lících, na spodní straně čelisti, krku, hrudníku, těle a ocasu a na vnitřní straně končetin).
Výška v kohoutku: Psi: 67 cm, feny: 61 cm
Povaha a využití
Akita inu je pes vyrovnaný, věrný, učenlivý a chápavý.Protože Akita inu je plemeno velmi přizpůsobivé, lehce cvičitelné, s dobrou pozorností, neohrožeností a odvahou, pevnými nervy, ale samostatně myslící, je proto nutné dbát od počátku na kvalitní rannou socializaci. Akita psychicky vyspívá již během prvního roku života. Už takto mladý akita je schopen vykonávat zkoušky povahy. Již roční jedinec tohoto plemene je klidný, vyrovnaný, plně socializovaný, jestliže se ale včas a správně vychovává.
I přes pověstnou tvrdohlavost je Akita schopen se naučit výborné a přesné poslušnosti. Má výbornou paměť, rychle se učí. Povely plní s přesností, ale pomaleji což je způsobeno robustnější stavbou těla a funkcí CNS. Proto opatrně s „drilem“ na cvičáku!
Nejdůležitějším bodem pro výchovu a výcvik je kladení důrazu na postavení v lidské smečce. Psovod (majitel) musí být vždy vůdcem smečky (alfou ), rodina betou a až potom zaujímá místo ve smečce pes (gama). Jestliže do prvního roku štěněte toto majitel opomene, narazí při výcviku u staršího jedince na tvrdý odpor.
Pro toto plemeno jsou důležité návštěvy kynologického výcvikového střediska až do věku jednoho roku. Po tomto období je třeba dbát na opatrnost při průběhu socializace s ostatními plemeny. Akita je dominantní, v rámci psí smečky se staví do role alfy a proto nesnese některé projevy hry a dominance.
Akita inu je všestranné plemeno, používá se jako pes strážní, canisterapeutický, záchranářský.
Péče
Akity patří mezi nejstarší cíleně chovaná plemena na zemi. Majitelé akity se mohou díky odlišnosti životního prostředí Japonska a České republiky setkat s nemocemi, zejména alergiemi, ale v dnešním chovu se již vyskytují zřídka. Akita je mým společníkem čtyři roky a žádné problémy s nemocemi nebo alergiemi jsme zatím neměli. Mám také mnoho přátel mezi chovateli a nesetkala jsem se s tím, že by Akity byly náchylné na nemoci. V případě nejistoty ohledně jejího zdraví se poraďte se zkušeným chovatelem, nebo přímo s poradcem chovu, nedoporučovala bych hlavně antibiotika, se kterými mám špatné zkušenosti.
Častější je přecitlivělost psa na stravu. Alergie je obvykle způsobená nekvalitním krmením ze supermarketů apod. Toto krmení obsahuje podřadné náhražky, které nejsou vhodné pro žádné plemeno. Nejrozšířenějším alergenem pro akity je sója, reakce na ni se projevuje zejména
kožními vyrážkami a ztrátou srsti. Proto je dobré spoléhat se na osvědčené dodavatele krmiv. Dnešní trh nabízí spoustu dobrých granulí s mnoha druhy (pro alergiky, citlivé psi, aktivní psy atd.), takže si každý jistě vybere. Akity, stejně jako všichni psi velkých plemen, by měly dostávat během dospívání výživu kloubů. Je však dobré poradit se s veterinárním lékařem, protože i nadměrné podávání vitamínů, minerálních látek apod. může způsobit nežádoucí účinky stejně jako jejich nedostatek.
Péče o srst akit je tvrdý oříšek pro majitele, kteří je hýčkají doma. Akity línají dvakrát do roka, při kartáčování zjistíte, že máte najednou místo medvídka naháčka, ale po pár týdnech je zase vše dorostlé. Línání si umí jen málokdo představit, pro jistotu si Vaši představu vynásobte stem. Když akita líná, jsou chlupy skutečně všude a je jich hodně. Ani byste nevěřili, kde se to na tom psovi vzalo. Jinak akity mají samočistící srst, takže vypadají stále čisťounké. Psa koupeme zpravidla jenom před výstavou. Jejich chlupy postrádají charakteristický psí zápach. Není potřeba žádná speciální úprava jako trimování, ani dokonce stříhání. Stačí opravdu jen pročesat.
Na pohyb akity nejsou zrovna moc náročné. Mají rády procházky a
hry, zkrátka vše, co každý jiný pes. Pokud ale máte plány na profesionální závodění např. v agility či coursingu, raději na to zapomeňte. Akita se ráda rozhoduje o všem sama a nebude
zrovna nadšená ze skákání přes překážky. Jistě se najdou i výjimky, ale většina akit u aktivit vydrží jen chvíli a dělají ji svým tempem. Sami uvidíte, co vašeho psa bude bavit.
Na konec bych ráda zdůraznila, že akita není pes pro každého.
Neměl by si ji pořizovat úplný začátečník. Psi potřebují pevnou ruku, trpělivý přístup a úzký kontakt se svými lidmi. Díky pečlivé výchově , která se mnohdy neobejde bez porady s
chovatelem, si ale vychováte věrného přítele.
Lushentic Chenal Bags for the Fashion-Forward Replica Lover
(Rogerdiz, 18. 11. 2024 19:16)